Proč se bojovalo právě na Vítkově?
Zklamaný císař Zikmund Lucemburský plakal možná nad vítkovskou porážkou ještě při své červencové korunovaci českým králem. (Kresba: Jiří Filípek)

Již od základní školy slýcháme, že Zikmund „Liška ryšavá“ (1419—1437) inicioval proti českým husitům křížovou výpravu, do jejíhož čela se postavil v březnu roku 1420. Před pražské hradby přitáhl v květnu, a rozhodl se město vyhladovět. K následné vítkovské bitvě nabízím pár zajímavých informací.

„Klíčem“ byly dvě silnice

Zikmund měl smůlu, že jeho záměr vytušil vynikající stratég Jan Žižka (*kolem 1360—†1424) a obsadil vrcholek hory Vítkov, nacházející se tehdy „na venkově“ východně od pražských hradeb. Zvolil si ho proto, že z něj bylo možné sledovat a hájit dvě důležité dopravní tepny sloužící k zásobování Prahy potravinami, hlavně žitem, jehož staré zásoby tehdy Pražanům již docházely. 

Severně od Vítkova vedla silnice od Poříčské brány, stojící přibližně v místě dn. ulice Na Poříčí a vedoucí směrem ke Staré Boleslavi. A jižně to byla cesta od Horské brány, která se nacházela v dn. Hybernské ulici a vedla ke Kutné Hoře. 

Žižkova pevnůstka rytířům odolala

Zikmund si byl zpočátku jist, že ten směšný kopec s výškou 270 m n. m. jeho rytíři snadno zdolají, a on bude moci nastolit ve městě pořádek podle svých představ. Jenže to by nesměl mít za rivala Žižku. 

Ten vybudoval na západní části vítkovské plošiny malou pevnost, tvořenou dvěma sruby na kamenné podezdívce a obehnané zídkou. Navíc přístup k pevnůstce situoval na pozvolný, ale úzký východní svah, za jehož nejužším místem dal vykopat tři nepříliš hluboké příkopy. Všude jinde se terén svažoval tak prudce, že by ho koně s rytíři na zádech nezdolali. 

Tito „obrnění“ jezdci zatěžovali koňské hřbety minimálně 110 kg: asi 60 kg vážil 150—160 cm vysoký muž, a zbroj k tomu přidala nejméně 50 kg.

Zklamaný císař Zikmund Lucemburský plakal možná nad vítkovskou porážkou ještě při své červencové korunovaci českým králem. (Kresba: Jiří Filípek)
Zklamaný císař Zikmund Lucemburský plakal možná nad vítkovskou porážkou ještě při své červencové korunovaci českým králem. (Kresba: Jiří Filípek)

Císař plakal zlostí a zklamáním

Dne 14. července vyrazilo několik set Zikmundových křižáků přemoci šestadvacet mužů v čele se Žižkou, a dvě či tři ženy. Ovšem brzy se dali na ústup. 

Zikmund vše sledoval z Letné a plakal nad tím, že jeho skvěle vyzbrojeným rytířům odolali husitští „otrhanci“ vybavení primitivními zbraněmi. Ani se nepokusil o další útok na Vítkov, a po své korunovaci českým králem, která se narychlo odehrála na Pražském hradě obsazeném jeho přívrženci, odjel 1. srpna z Českého království. 

Vezl s sebou nejen hořký pocit z prohry, ale i z faktu, že ho jako svého krále husité neuznali. K tomu došlo teprve o 16 let později, kdy mu připsali zásluhu o přijetí Basilejských kompaktát.

Přihlaste se k odběru newsletteru

A články z rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové vám budou chodit zdarma přímo do vaší e-mailové schránky.

Máte rádi články z rubriky Pražské okénko?

Podpořte jejich vznik libovolnou částkou.
Načtěte do svého bankovnictví tento QR kód a nastavte částku dle libosti. Přednastaveno tam je 300 Kč, v jaké výši bude váš příspěvek, je jen na vás. Peníze takto posíláte na účet č. 4542775036/5500 vedený u Raiffeisenbank. Děkujeme.

Stanislava Jarolímková

Stanislava Jarolímková

Autorka rubriky Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové. Její medailonek najdete tady.

Autory ilustrací pro rubriku jsou Karel Benetka, Jiří Filípek a Miloslav Čech.

Rubriky

Sledujte PKK i na sociálních sítích

Máte pro nás námět na téma nebo článek? Máte zájem o rozhovor nebo máte tip na zajímavého respondenta? Ozvěte se nám.

 

Chtěli byste na portálu Praha křížem krážem publikovat vlastní článek? Nebo máte zájem o smysluplné PR pro svůj projekt, knihu nebo podnik? Napište nám.