Hudební skladatel Martin Hybler (Foto: © Jitka Maděrová, archiv Martina Hyblera)
Články z blogu, Rozhovory

Martin Hybler: Silueta Pražského hradu se dokonce dostala do jedné mé sólové skladby

Martin Hybler je hudební skladatel, aranžér, dirigent a klavírní improvizátor. Absolvoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, následně vystudoval Akademii Múzických umění, kde stále působí jako pedagog. Věnuje se nejen klasické soudobé hudbě, ale i scénické hudbě, úpravám skladeb starých mistrů i populární hudbě nebo jazzu. Jeho skladby zazněly na mnoha mezinárodních festivalech. 

Která místa v Praze máš rád?

Uličky Starého Města, pohled z věže Staroměstské radnice (Foto: © Viktor Hanacek, PicJumbo.cz)
Uličky Starého Města, pohled z věže Staroměstské radnice (Foto: © Viktor Hanacek, PicJumbo.cz)

Praha má, jako asi každé historické město, spousty nádherných míst. Ať už to jsou starobylé středověké uličky starého města, sakrální stavby, vznešené renesanční domy nebo dlouhé promenády na nábřeží Vltavy, například na náplavce. Hodně rád mám poslední dobou parky. Stromovka je příjemná nejen v parném létě, ale vhodná i na kratší procházky v zimních měsících. Na Letné mám rád její vzdušnost, prostornost a krásné výhledy na Starou Prahu. Navíc mám pocit, že tam nebývá tolik turistů jako v samotném centru, a tak si tam člověk může příjemně odpočinout.

Které části Prahy jsou v současnosti spojené s tvým profesním životem? Jsou nějaká taková? Nebo v minulosti byla?

Mému srdci nejbližší je Stará Praha. Je to dáno tím, že jsem tam strávil mnoho studijních let na Pražské konzervatoři (6 let), a poté na Akademii Múzických Umění (10 let), kde i nadále jako kantor působím. Zvláštní vztah, jak pracovní tak i nostalgický, mám pak k budovám koncertních sálů. Pražské Rudolfinum nebo Smetanova síň Obecního domu, byla a jsou místa, kam jsem často chodíval, vstřebávat živé hudební umění nejrůznějších forem a stylů. Později jsem měl tu čest zde slyšet premiéry většiny vlastních orchestrálních děl a v obou sálech jsem se představil i jako dirigent.

Čemu se aktuálně věnuješ?

Rudolfinum, sídlo České filharmonie (Foto: archiv České filharmonie)
Rudolfinum, sídlo České filharmonie (Foto: archiv České filharmonie)

Momentálně píšu novou skladbu pro hobojistu Viléma Veverku a komorní orchestr, která vyjde na CD Supraphonu na podzim tohoto roku. Skladba se jmenuje Kickdown, což je funkce automatické převodovky, kdy se sešlápnutím pedálu se podřadí rychlost a motor se dostane do vysokých otáček a výsledek je ten, že všem ujedete. Taková byla inspirace. Skladba je to ryze virtuózní ze závodního prostředí. Snažíme se bořit paradigma, že hoboj je pouze lyrickým pastorálním nástrojem širokých kantilén. V rukách kreativního hráče se hoboj mění v pěkně divoký hřmotič. S Vilémem Veverkou nepracuji poprvé. Už v roce 2005 mi v pražském Rudolfinu premiéroval Koncert pro hoboj a orchestr s podtitulem Ó lásko, lásko, ty nejsi stálá. Zde záznam z premiéry:

Máš nějaké zkušenosti jako průvodce?

Jako průvodce Prahou jsem měl možnost být jen opravdu velmi vzácně. Většinou jsem Prahou bloumal s mými mimopražskými přáteli, ale z velkých plánů, co vše jim ukážu, vždy nějak sešlo a uvízli jsme někde v hospůdce nad mapou, fotkami a pivem. Nakonec jsem to vzdal a rovnou přátelům dnes říkám: Prahu si projděte sami, večer vás vezmu na koncert, a pak na večeři.

Praha je plná příběhů. Podělíš se o nějaký svůj, který je s ní spojený?

Panorama Pražského hradu s Karlovým mostem (Foto: © 12019, Pixabay.com)
Panorama Pražského hradu s Karlovým mostem (Foto: © 12019, Pixabay.com)

Pražských příběhů mám opravdu mnoho. Vzpomínám si na jeden hodně naivní příběh. Vlastně to není ani příběh, spíš jen takový multidimenzionální pocit. Bylo mi asi 15 let a tehdy jsem sám poprvé stál na Karlově mostě a udiveně zíral na siluetu Pražského hradu a myslel jsem si, že to ani není možné, že je to nějaká kulisa. Ta dokonalost tvaru mě tak fascinovala, že jsem si myslel, že za horizontem končí svět sám, nebo alespoň ta slavná Praha, a dál nic. Prostě, že jsem pochopil Prahu a že se právě ocitám na „prahu“ nového světa. Až později jsem zjistil, že tam za hradem je dokonce ulice s názvem Nový Svět. Myslím si, že turisté, kteří se ocitnou v Praze na Karlově mostě poprvé, zažívají něco podobného. I dnes se někdy zastavím a snažím se na Prahu pohledět dětskýma očima jako tenkrát. To když mám historicko-nostalgickou chvilku, je to zábava, efekt se vždy dostaví.

Kdybys měl vybrat jedno místo, které podle tebe stojí za to navštívit, jaké by to bylo?

Tak to by byl samozřejmě Pražský hrad, sídlo českých králů. Místo, kde se psaly dějiny a odkud je úchvatný výhled na tu naší Prahu stověžatou. Tedy jedno místo, kde můžete spatřit tu nádheru celou i s tím historickým podtextem.

Silueta Pražského hradu se dokonce dostala do jedné mé sólové skladby, kterou jsem psal pro interpretační soutěž festivalu Pražského jara (2019). Hobojisté z celého světa se ve druhém kole museli poprat s grafickým notovým zápisem. Skladba se jmenuje Sound-telescope (Zvukový dalekohled), hráč sám v ní jakoby prozkoumává svět kolem sebe.

http://hyblermusic.eu/nezarazene-cs/nova-kompozice-martin-hyblera-na-prazskem-jaru-2019/

Zde odkaz na záznam ze soutěže ze sálu Bohuslava Martinů v Lichtenštejnském paláci.

http://hyblermusic.eu/nezarazene-cs/prazske-jaro-ii-kolo-souteze-se-skladbou-martina-hyblera-sound-telescope/

 

Foto: © Jitka Maděrová, archiv Martina Hyblera

 

Kde se o aktivitách Martina Hyblera dozvíte víc?